Konec roku bývá obdobím nových přání a tichých nadějí. Ne všechny děti ale vstupují do nového roku s pocitem bezpečí a jistoty. Některé z nich nacházejí klid a přijetí až ve chvíli, kdy přicházejí do Fondu ohrožených dětí, který je zřizovatelem 14 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek. V rozhovoru s předsedkyní Fondu ohrožených dětí a ředitelkou Klokánku Hostivice nahlížíme do světa, kde má každý obyčejný den pro děti cenu něčeho výjimečného.

Co vás osobně přivedlo právě ke Klokánku a k roli jeho ředitelky?

Ke Klokánku jsem se dostala vlastně náhodou – a byla to láska na první pohled. V době, kdy jsem končila mateřskou dovolenou, jsem měla i osobní zkušenost s domácím násilím, a téma ochrany dětí a rodin mi bylo velmi blízké. Setkala jsem se se současnou místopředsedkyní Fondu ohrožených dětí PhDr. Zdeňkou Tesařovou, která mi tehdy nabídla práci pomocné síly v sekretariátu. Okamžitě jsem cítila, že právě tohle by mohla být práce, která dává hluboký smysl. Přestože šlo o pozici, která byla pod mou tehdejší kvalifikací, neváhala jsem ji přijmout. Brala jsem ji jako příležitost učit se, poznat organizaci zevnitř a být nablízku lidem, kteří pomáhají dětem v nejtěžších životních situacích. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem se mohla učit od těch nejlepších – především od tehdejší předsedkyně Fondu ohrožených dětí, JUDr. Marie Vodičkové, která mě nejen profesně formovala, ale také mi ukázala, že odbornost, lidskost a odvaha musí jít v této práci ruku v ruce. Postupně jsem si prošla různými rolemi, získávala zkušenosti a utvrzovala se v tom, že Klokánek není jen pracovní místo, ale poslání. Dnes vnímám svou roli ředitelky jako velký závazek – vůči dětem, kolegům i celé společnosti – a zároveň jako pokračování cesty, která začala jedním „náhodným“ setkáním.

Kdybyste měla jednou větou popsat, co Klokánek znamená pro děti, které k vám přicházejí – jaká by to byla?

Klokánek je pro děti bezpečné místo, kde se po období chaosu a strachu mohou na chvíli nadechnout, být zase „jen dětmi“ a zažít klid a přijetí.

Pro ty, kteří Klokánek znají jen z doslechu – jak byste jednoduše vysvětlila, co dětem nabízí a v čem je výjimečný?

Klokánek je zařízení, které poskytuje okamžitou pomoc dětem, jež se náhle ocitly bez bezpečí – ale dělá to v prostředí, které se co nejvíce podobá běžnému domovu, nikoli ústavu. Výjimečný je právě tím, že děti žijí v malých skupinách, mají stálé pečující osoby a individuální přístup. Pečující osoby mají týdenní směny, takže po dobu pobytu se dítěti střídají pouze dvě pečující osoby, a to vždy v úterý. Dítěti to pak dává jistotu a pocit důvěry.

Děti a jejich příběhy

S jakými příběhy dětí se dnes v Klokánku setkáváte nejčastěji?

Nejčastěji se setkáváme s dětmi, které vyrůstaly v prostředí dlouhodobého zanedbávání, domácího násilí, závislostí nebo psychických onemocnění rodičů. Často jde o situace, které se nevyhrotily ze dne na den, ale postupně – a dítě v nich zůstávalo příliš dlouho bez pomoci.

Co podle vás veřejnost často netuší o tom, čím si tyto děti musely projít, než se k vám dostaly?

Veřejnost si často neuvědomuje, že většina těchto dětí nezažila základní jistoty, které považujeme za samozřejmé – pocit bezpečí, předvídatelnosti, pravidel nebo prostého zájmu dospělého. Mnohé děti jsou „statečné navenek“, ale uvnitř nesou hluboká traumata.

Jaké jsou největší mýty nebo předsudky, které ve společnosti o ohrožených dětech stále přetrvávají?

Jedním z největších mýtů je, že „zlobí schválně“ nebo že „jsou nevychovatelné“. Ve skutečnosti jejich chování velmi často odráží zkušenosti, které prožily – a je to jejich způsob, jak si říct o pomoc nebo si chránit sebe sama. Když dítě krade, nemusí to být budoucí recidivista. Jsou i děti, které musely krást, aby měly co jíst…

Lidé, kteří tvoří Klokánek

Kdo jsou lidé, kteří se v Klokánku o děti starají? Co musí mít člověk v sobě, aby tuto práci dlouhodobě zvládl?

Jsou to především pečující osoby, sociální pracovníci a další odborníci, kteří mají velké srdce, ale zároveň pevné hranice. Aby tuto práci člověk zvládl dlouhodobě, potřebuje empatii, odolnost, schopnost spolupráce a také podporu týmu – bez té by to nešlo.

Výzvy a pomoc zvenčí

S jakými největšími výzvami dnes Klokánek bojuje – ať už personálně, finančně nebo systémově?

Velkou výzvou je dlouhodobě nestabilní financování a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Systémově nás trápí i tlak na rychlá řešení tam, kde by děti potřebovaly čas a citlivý přístup. Přesto se snažíme hledat cesty, jak kvalitu péče udržet. Doporučená doba pobytu v našich zařízení zákonem je u dětí do 4 let dva měsíce a u starších pak půl roku.

Jak mohou Klokánek podpořit lidé, kteří třeba nemohou přispět finančně, ale chtějí pomoci jinak?

Pomoci lze i sdílením informací, dobrovolnictvím, nabídkou odborné pomoci nebo prostým zájmem o téma ohrožených dětí. Velkou podporou je také respektující přístup – neodsuzovat, ale snažit se porozumět.

Kdybyste mohla něco vzkázat rodičům a rodinám, které tento rozhovor čtou – co by to bylo?

Nebojte se říct si o pomoc dřív, než se situace vyhrotí. Požádat o podporu není selhání, ale projev zodpovědnosti – a někdy může právě včasná pomoc zachránit celé rodině budoucnost.

Rozhovor ukazuje, že pomoc ohroženým dětem není o velkých gestech, ale o stabilitě, čase a prostředí, kde se mohou na chvíli zastavit a získat zpět pocit jistoty. Právě takový prostor Klokánek dětem nabízí — každý den, bez ohledu na to, odkud přicházejí.

Od 6. do 11. ledna se můžete do podpory Klokánku zapojit také v rámci sbírky Darujte den, na který se nezapomíná, která se uskuteční přímo v Back in Time Prague. Místě, kde se pracuje s příběhy a zážitkem, tentokrát vzniká prostor i pro konkrétní pomoc. Zapojením do sbírky můžete přispět k tomu, aby děti v Klokánku měly čas a podmínky soustředit se na to nejdůležitější — být dětmi. Back in Time Prague naleznete v zábavním a obchodním centru Máj – House of Fun.