Historie Vánoc je mnohem delší, pestřejší a vrstevnatější, než jak ji dnes běžně vnímáme. Než se začal 25. prosinec slavit jako den narození Ježíše Krista, byl tento čas spojený s oslavami zimního slunovratu, návratu světla a naděje. Teprve později se k těmto hlubokým tradicím přidal křesťanský význam, který dal Vánocům nový duchovní rozměr. Z kombinace pohanských rituálů, lidových zvyků a křesťanské symboliky vznikl svátek, jak jej známe dnes – a jak se slaví i Vánoce v Česku.

Pohanské kořeny a historie Vánoc: když lidé slavili návrat slunce

Ještě dlouho před příchodem křesťanství lidé slavili zimní slunovrat, nejdelší noc v roce, která znamenala zlom: od této chvíle se světlo opět prodlužuje. Pro staré kultury to byl okamžik naděje, obnovy a vděčnosti za přežití nejchladnější části roku. A jak se slavily Vánoce – tedy zimní svátky – v pohanských dobách? Každá kultura měla své vlastní rituály, ale společnými prvky byly oheň, jídlo, dary a ochranné obřady.

Dávno před příchodem křesťanství slavili lidé po celé Evropě zimní slunovrat – nejdelší noc v roce, která symbolizovala zlom v čase, kdy se temnota začíná zkracovat a světlo opět vítězí. Byl to okamžik naděje, obnovy a vděčnosti za přežití nejchladnější části roku. Zimní slunovrat se slavil různými způsoby, ale téměř vždy byl spojen s ohněm, jídlem, dary a rituály.

Ve Skandinávii probíhal svátek Yule, který trval až 12 dní. Lidé zapalovali polena, zdobili své domy zelenými větvemi a uctívali bohy plodnosti a slunce. Slované slavili svátek Koledy – s maskami, zpěvem a obřady na ochranu před temnými silami. U Římanů měl podobu Saturnálií, veselých oslav na počest boha zemědělství Saturna, které vrcholily 25. prosince. Během nich se rušila hierarchie, lidé si dávali dárky a slavili společně – i otroci s pány.

Mnohé dnešní vánoční zvyky mají původ právě v těchto pohanských oslavách. Vánoce se později přizpůsobily křesťanské tradici, ale jejich kořeny sahají hluboko do minulosti – do doby, kdy lidé slavili návrat slunce a naděje.

Křesťanský vznik Vánoc: jak se slavily Vánoce v období rané církve

Zatímco pohanské kultury slavily zimní slunovrat jako návrat slunce, křesťané mu vdechli nový duchovní rozměr. Vánoce se v raném křesťanství dlouho neslavily – hlavním svátkem byly Velikonoce, připomínající smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Až ve 4. století se ustálil 25. prosinec jako den jeho narození.

Přesné datum Ježíšova narození totiž evangelia neuvádějí. Teologové jej začali odvozovat například od data početí (Zvěstování Panně Marii), které připadalo na jarní rovnodennost – 25. března. Devět měsíců poté je právě 25. prosinec. Symbolicky tak den narození připadl na období, kdy se prodlužuje den a světlo vítězí nad tmou.

Ježíš je přece v evangeliích označen jako „světlo světa“. Svátek se také propojil s římskou slavností Dies Natalis Solis Invicti, která připadala právě na 25. prosince. V překladu ,,Den narození nepřemožitelného slunce“, ustanoven císařem Aureliánem v roce 274 n. l, byl považován za okamžik, kdy se slunce znovuzrodí a po zimním slunovratu začne den opět narůstat. Svátek se stal se důležitou součástí pozdní římské náboženské praxe. 

Křesťané pak dali známému datu nový význam – místo slunce začali slavit příchod Božího Syna. Hlavním dnem křesťanských Vánoc je Boží hod vánoční (25. prosinec), zatímco Štědrý den (24. prosince) je tradiční vigilie – tedy duchovní příprava. Ačkoliv není oficiálním církevním svátkem, v mnoha zemích se stal klíčovým momentem rodinných oslav.

Vánoce mají dlouhou a pestrou historii, která se v průběhu staletí neustále vyvíjela. Pokud vás podobné příběhy baví a chcete poznat minulost z jiné perspektivy, stavte se do Back in Time Prague. Čeká vás zážitková cesta napříč stoletími. Back in Time Prague najdete v 6. patře zábavního a obchodního domu Máj – House of Fun. V dalším článku si přiblížíme historii Vánoc skrze tradice a zvyky, které přetrvaly až do dneška.“